Někdy se označuje jako papouščí nemoc. Původcem této nemoci jsou miniaturní bakterie z rodu Chlamydia, které byli dříve považované za viry. Je známo, že touto nemocí trpí ve volné přírodě velice hodně ptačích druhů. Papoušci se mohou nakazit buď kapénkovou infekcí od nemocného ptáka, nebo stykem s infikovaným prostředím, kde předtím přebýval nemocný pták(stačí velmi krátká doba). Výměšky nemocných ptáků obsahují zárodky nemoci! Nemoc může probíhat v akutní formě, s opravdu rychlým uhynutím během několika dnů. Přitom se zpravidla zjišťují otoky spojivek s výtokem z očí, někdy i nosních otvorů.

Po propuknutí nemoci nastupuje velmi rychle ztráta tělesné aktivity a úplné odmítání krmiva.  Pokud se ještě dostaví průjem, je uhynutí velmi rychlé.

Je nemoc, která je vyvolávaná mikroby z rodu Salmonella. Ptáci se nakazí hlavně zamořeným(zkaženým) krmivem, vodou, ale i přímým kontaktem s infikovaným ptákem. Průběh může být velmi rychlý. Andulka hyne zpravidla v důsledku ztráty tělesných tekutin - průjmy. U chronického průběhu dochází často k otokům kloubů, šlach, nebo  k zaostávání v růstu, anebo ke slabosti, ospalosti a podobně. Ti ptáci, jenž jsou chronicky nemocní jsou vždy bacilonosiči. Nejlepší z cest ochrany chovů před zavlečením této nákazy je úzkostlivá péče o nezávadnost krmiva a vody k napájení, ale také důkladná karanténa nově zakoupených ptáků.

Jedná se o oblé červy, kteří parazitují v tenkých střevech ptáků. Andulky se nakazí krmivem, potřísněným trusem domácích nebo volně žijících ptáků, který obsahuje vajíčka škrkavek. U postižených andulek se střídá průjem a zácpa. Škrkavky se projevují ztrátou chuti k přijímánému krmivu, ospalostí a bolestivou reakcí na dotyk.  Andulka rychle hubne.

Ptačímu svrabu jsem věnoval samostatnou rubriku, jelikož ho považuji za nejčastější onemocnění.

Se vyskytuje u andulek chovaných celoročně v teplých bytech. Zde nejde o klasickou nemoc, ale pouze o přizpůsobení trvale teplému a suchému prostředí. Jako Léčba se doporučuje pobyt na otevřeném prostoru s dodržením přiměřené délky nočního spánku v chladnějším prostředí.

Vyskytuje se u andulek jako varující příznak onemocnění vápenkou, nebo jako příznak napadení jinými kožními cizopasníky. Dokonce může jít i o postižení kůže a peří plísněmi. Léčba by se měla zahajovat teprve když andulku vyšetří veterinář. Prostředky, který budeme používat na peří by pokud možno neměl být mastný, protože si většina andulek zamaštěné peří vytrhává.